Mojí první opravdickou řiditelnou poletuchou bylo hodný a odolný samokřídlo Toro900. I když zlý jazykové tvrděj, že to není pořádný letadlo, dodnes s ním lítám rád a nedám na něj dopustit. Velkou výhodou je motor schovanej vzadu, vrtule uchycená gumičkou a malé množství ulomitelných částí (v případě tvrdšího dopadu). Dá se s ním skvěle odreagovat - přiměřeně akrobatit, pohodově plachtit, úspěšně svahovat. Zvládne i silnější vítr a odpustí toho vážně hodně :-)

Časem jsme se dali dohromady s pár podobnejma nadšencema a sehnali si vlastní letiště. Člověk tak pozná i různé další stroje. Krásnejch modelů by bylo - ale osobně raději zůstávám u svejch spolehlivejch obouchanejch "houboletů". Složitá akrobacie mě neláká a moc adrenalinu taky zrovna nemusím. Jako občasné zpestření beru svahování či vlekání, když jsou vhodné podmínky a piloti. Ze všeho nejvíc si stejně užívám poklidné plachtění, a pokud se zadaří termika ...

Mým oblíbeným materiálem je EPP (extrudovaný polypropylen). Vypadá podobně jako pěnový polystyren, jen je výrazně pružnější a při prasknutí se nerozpadá na kuličky. Tak to tak různě lítá, občas holt i padá - moje poletuchy toho naštěstí vydržej celkem dost. Když ne, vteřinové lepidlo s aktivátorem lecos zachrání ... a stejně je to hejbání kniplama potřeba furt cvičit a pilovat. :->

O kousek dál