Divnej - Vandry

* * * Vandry * * *

. . . obzory jsou od toho, aby lákaly, byly dobývány, dobyty ukazovaly obzory další . . .

(nevímkdotořekl)

To je kapitola sama pro sebe. Páteční útěky a nedělní loudavý podvečerní návraty... Někdo se při pouhé představě otřese, jinej upře zamženej pohled do dálky. Kdo zná horská svítání a západy slunce, odrazy měsíčního světla na skalách, studánky s křišťálovou vodou - uvěří. Kdo ví, jaký je sednout k večernímu ohýnku, cejtit les, mít na zpocenejch zádech bágl - pochopí. Abych to s tou romantikou nepřehnal - taky všechny věci nacucaný deštěm, čvachtavý boty, odřený nohy, provlhlej studenej spacák, šumavský provázkový počasí, komáři vstávající na směny, hnusnej ledovej vítr.

Třeba to někomu přijde jako naivní hra, nebo je to projev nedostatečného přizpůsobení přítomné společnosti ... ale já si tak čistím hlavu a srdce od stresů všedních dní, a jsem za to rád. Ticho lesních pěšin, střípkovitá setkání se zbytky divočiny, hra paprsků v ranním oparu i okouzlující deštník nekonečné hvězdné oblohy - zážitky, které se zapisují tak hluboko do paměti, že mi stačí na chvíli zavřít oči, sáhnout do závitů ... a vím, že cesta vede dál, :-) že stojí za to zkoušet jít, i když někdy docházejí síly. Tenhle plamínek si člověk nese v sobě, a pokud ho sám neuhasí, nikdo mu ho nemůže vzít. :-)

Dřív naše luhy a háje, teďka i do světa. S palcem nahoru u silnice a hurá dál. Stop patří vůbec mezi moje oblíbené činnosti - člověk sice neví, kam dojede, ale najde spoustu míst, kam by se jinak nepodíval, potká zajímavé lidi, pozná zem. Rád jezdím na Sever (Česko-Saský Švýcarsko), Brdy, Křivoklátsko, a ... kam mě zrovna napadne. Někdy sám, nebo s psiskem, jindy s pár lidma - má to svoje pro i proti, ale spíš sám. Jeden se snáz vejde, je méně nápadný a lépe se ztrácí ... Zvyknul jsem si - časy, kdy nás jezdila banda, jsou už asi pryč.

A taky spousta kamarádů - pár jich je ještě stále živejch, někteří vandrujou tam někde u Pajdy, zbytek zmizel v propadlišti dějin, rodin, pracovního nasazení a vůbec. Psát nemá moc smyslu ani o jedněch, radši ňáký ty fotečky, byť jejich kvalita značně pokulhává.

O kousek dál

Zpátky na stromy